Březen 2017
POŘÁD MĚ NĚCO BOLÍ
V posledních několika měsících mě pořád něco bolí. Když nemám natažené zrovna „to“, tak je to zase něco jiného. A nepravidelně se to střídá.
Mluvil jsem o tom s Martinem a ten mi na to řekl, že pan Ogawa říká, že pořád něco musí bolet. Že to znamená, že se cvičí dobře.
A pak mě před dvěma týdny najednou nic nebolelo. Tak jsem si řekl, že už mám všechno tak procvičené, že už jsem tak vytrénovaný, že mě prostě už nic nebolí. A přišlo mi to normální a jako něco co jednou muselo přijít. Ten pocit mi vydržel asi 2-3 dny. Než jsem potkal vodoměrku. Druhý den mě bolelo břicho, ramena, nohy. Bolel jsem se prostě celý.
Vodoměrku jsme si lehce zacvičili ve středu. A bylo překvapivé, jak to děti lehce snášejí. Opatrně jsme dali jen 8 opakovaní a počítal Adam. Počítal 1, 2, 3, 3, 4, 4 … Hmm, ještě si z toho dělá legraci. V pátek toho bylo už víc. To abyste si o víkendu na mě a na cvičení vzpomněli :-). Počítal Lukáš – do šestnácti. Počítal pomalu a zřetelně, počítal, jak měl. A tak nám počítal ještě několikrát. A vůbec se mu netřásl hlas. Námahou. Hmm, ti nám dají ještě zabrat. Nejdřív Adam, teď Lukáš.
Dospělí, cvičte doma! Ať z nás děti nemají srandu.
Je víkend a vodoměrku cítím. A doufám, že v tom nejsem sám. Takových vodoměrek mám ještě hodně v zásobě. Od příštího týdne na ně začneme vytahovat tatami. Ne celé, ale pro každého jednu.
Ono možná, kdyby něco nebolelo, tak by bylo možné, že by to bylo to poslední, co bychom si uvědomovali. A opuštěné tělo by pomalu vychládalo a tuhlo.
Pan Ogawa má pravdu! A já ještě nechci tuhnout.
19. března 2017
IŠ