Leden 2016



LÉČENÍ DUCHEM A NEPORAZITELNÝ BOJOVNÍK


Možnosti lidského mozku jsou mnohem větší, než si běžně uvědomujeme. Část titulku jsem si vypůjčil od Stefana Zweiga, což přiznávám.


Asi nebude náhoda, že největší mistři bojových umění bývají mimořádně malého vzrůstu. Podle předpokladu jsou tedy schopni vyvinout menší fyzickou sílu, než jedinci průměrného či velkého vzrůstu. Je možné, že malý vzrůst jde proto ruku s rukou s větší přemýšlivostí. Příkladem mohou být jak zakladatel aikidó Morihei Ueshiba, tak Koichi Tohei, který patří k 1. generaci jeho žáků. Koichi Tohei se zabýval studiem Ki. Na základě povolení vyučoval od r. 1971 práci s Ki v Aikikai hombu dojo v Tokyu. Rozpory s ostatními instruktory ho však vedly k tomu, že v r. 1974 opustil hombu dojo a věnoval se Ki no Kenkyukai (Společnost pro výzkum ki), která je na Západě známa jako Ki Society. Své pojetí Ki popisuje např. v „Book of Ki: Coordination Mind and Body in Daily Life“. Uvádí tam, cituji: „Někdo tomu říká Univerzální vědomi, někdo Bůh, někdo Budha“*


Jsou věci mezi nebem a zemí, kterým je sice možné věřit, ale je obtížné je dokázat, byť jejich existenci v některých životních situacích pociťujeme. K tomu patří i existence Univerzálního vědomí. Ve sportu, kde se většinou trénuje jen tělo, jsou největšími metami zisk medailí, titulu přeborníka, či touha stát na „bedně“. Většinou se sportovní činnost zaměřuje na dětství a mládežnický věk. A ve jménu měřitelných výkonů se jde často na hranici, či za hranicí únosnosti pro zdraví. Co z toho zbyde pro život? Většinou je to asi pozitivní přínos, ale leckdy je to poškozené zdraví či nechuť ke sportování jako takovému. Ti, kteří se od sportování nedokáží odtrhnout, potom třeba trénují. Většinou tak, že honí ostatní, aby podávali dobré sportovní výkony nebo se z nich stávají sportovní úřadové (bafuňáři). V bojových uměních je to trochu jiné. Je to cesta (dó) k sebezdokonalování se, která má většinou zřejmý začátek, ale ne konec. Protože sebezdokonalování se nemá konce. Při cvičení říkávám: „Cvičte, jak nejlépe dokážete“. A opakovaně vysvětluji, že jestli si někdo myslí, že když se otočím či ho/ji nevidím a něco odflákne, že nevyzrál nade mnou, ale podvádí sám sebe. Na posledním semináři nám J. Podhorný sdělil velice pěknou myšlenku: „Každý jsme sám sobě učitelem“. Asi stěží je možné popsat podstatu lépe.


Abych se vůbec dostal k tomu léčení duchem. Na podzim r. 2009 jsem měl vleklé zdravotní problémy. Nakonec jsem se ocitnul na konferenci v zahraničí s tím, že mne už tak hodně bolí v krku, že budu muset jít k lékaři. A spílal jsem si, co že jsem to za trotla, že musím vyjet do světa, abych tam byl nemocný. A pak mě to napadlo jako ten záchranný kruh pro tonoucího. Že se vyléčím sám. Po dvou hodinách jsem cítil, jak se mi začalo ulevovat a jak je to každou hodinu lepši a lepší. Od té doby si léčím bolesti v krku (+ rýmu) sám. Od té doby jsem nikdy nebral žádná antibiotika, nestříkal si nic do krku, ani nic nekloktal. Ideální je nedovolit nemoci, aby se rozvinula, tj. potlačit ji hned v zárodku. Naučil jsem léčit se také dcery. Jednou jsem ale přistihl mladší dceru, jak si stříká do krku Jox. Když jsem se jí zeptal, co blbne, tak mi vysvětlila, že léčit se sama stojí moc úsilí. Že stříknout si do krku Jox je mnohem jednodušší. Ano, je to mnohem jednodušší, ale moc to nefunguje. Jednou jsme spolu mluvili telefonicky. Říkala mi, že má za dva dny zkoušku a potřebuje se učit, ale není jí dobře, protože na ní něco leze. Když přijela domů, tak jsem se ptal, jak to dopadlo a ptal se, jak se léčila. Odpověděla: „Samozřejmě podle tebe, protože jsem potřebovala být rychle v pořádku“. V nouzi jí ani nevadilo, že to stojí hodně úsilí. 


Hmmm, asi jsem dost odbočil. Na dovysvětlenou – předchozí text nebyl zaměřen proti klasické medicíně, ale proti pasivitě pacientů, kteří přijdou k lékaři s pocitem: „Tak, tady mě máte a něco se mnou udělejte", aniž by sami měli v úmyslu se aktivně podílet na svém vyléčení. Aktivním přístupem ale nemyslím, že si uvaří čaj s citrónem. V našich hlavách jsou mimořádné možnosti. Bohužel, málokdo se je snaží využít. A když ano, tak jen okrajově. Třeba jen, aby ho nebolelo v krku a neměl rýmu :-). Ale o stavu rozšířeného vědomí třeba (možná) někdy jindy. 


Abych se vrátil k začátku textu – i fyzicky slabý člověk, pokud necvičí jen tělem, ale zapojí i hlavu, se může stát neporazitelným bojovníkem. Je k tomu ale třeba, slovy Koichi Toheie -  „Unification mind and body". 


Pracujte na sobě! 


Přeji všem hodně zdraví do r. 2016. 


P.S. Dovolil jsem si sem dodatečně přidat jednu reakci  (12.1. 2016), která mne samozřejmě těší.

P.S.II. Tak ještě jednu - tentokráte od zmiňované dcery, byť to ale souvisí trochu volněji (12.1. 2016).



Cvičení na leden 2016: 

Principy shin kokju a shin shin toitsu. 

Pokud se sejde ve středu minimálně 10 zájemců o cvičení na tatami, potom mae, ushiro a yoko ukemi, suwari waza, shiho nage, kaiten nage a sumi otoshi

*Ptal jsem se na to japonského kolegy. Chápají Budhu jako synonymum pro Bůh.

DĚKUJEME ZA PODPORU



AKCE

Podhorný Jaroslav sensei

6.-7.10. 2017, NMnM

Ogawa Takeji shihan

16.-17.9. 2017, Hlinsko

Feldenkraisova metoda

26.-28.8., Praha

Gasshuku ČR 2017

5.-9.7.2017, Prachatice

Podhorný Jaroslav sensei

20.-22.4. 2017, NMnM

Ochi Hideo shihan


Bílý Stanislav shihan

17.12.2016, Český Krumlov

Valná hromada

2.11.2016, NMnM

Poláček Martin sensei

30.9. - 1.10. 2016, NMnM

Gasshuku SRN 2016

1.-5.8. , Konstanz

Gasshuku ČR 2016

2.-6.7. , Kadaň

Kata Keikokai

6.-8.5.2016 , Tábor

Ochi Hideo shihan

13.-14.2. 2016, Praha

Akita Shinji shihan 
21.-22.11. 2015, Č. Krumlov

Podhorný Jaroslav sensei

13.-14.11. 2015, NMnM


Pomůcky pro cvičení

Není jedno v čem cvičíte!!

www.kamikaze.cz



Yoshinkan NMnM Copyright © 2011. All Rights Reserved.