Říjen 2016


ONCE UPON A TIME

 

Původně jsem si myslel, že napíšu každý měsíc příspěvek. Ale jak se něco musí, tak se vytrácí radost a stává se z toho povinnost. Je čas od času je možné sdělit nějaké informace, ale není rozumné si z toho na sebe plést bič. V poslední době jsem už dvakrát vyprávěl o tom, jak jsem před lety nechtěl být nemocný. Tak to dám k dobru potřetí.


Před mnohýni lety jsem byl jeden rok několikrát nachlazený. Rýma, bolest hlavy, bolest v krku – jistě to každý zná. Mě už s tím ale došla trpělivost, tak jsem si řekl, že se budu otužovat. A šel jsem na to, kromě studených sprch, tak, že jsem si řekl, že se po létu nepřestanu koupat. A tak jsem i udělal. Bylo září, byl říjen – a já jsem se chodil jednou týdně vykoupat do přírody. Vše ale chce své. Ono když ve vodě prokřehnete, tak je třeba se zahřát. A nepomáhá si sednout ke kamnům a dát si horký čaj a nepomáhá ani si vlézt do teplé vody. Prostě se třesete zimou a trvá dlouho než se z toho dostanete.


Na vysoké škole jsem měl spolužáka – dosti zdatného otužilce. A ptal jsem se ho: „Michale, jak to dělají otužilci, že jim není zima? Já se tak hrozně třesu zimou a nemohu se zahřát“. A spolužák mi odpověděl: „Ty jsi asi nikdy nebyl v otužilecké šatně, viď? Ty tedy nevíš, že otužilci, když sejdou z očí veřejnosti, se v šatně třesou jako ratlíci“. Spolužák byl otužilec zdatný, myslím, že po letech byl i něco jako reprezentační trenér, a já jsem tenkrát neměl důvod proč mu nevěřit.


Metodou pokus-omyl jsem nakonec přišel na to, že jediné řešení je zahřát se pohybem. Skončil podzim, začala zima a já se pořád koupal. Vzal jsem si plavky a na kolo si přivázal běžky. A vyrazil jsem do z Polabské nížiny se zvedajícího Českého středohoří. U jedné obce jsem se vykoupal v místní nádrži/koupališti vzdálené pár set metrů od středu obce. Když jsem vylezl z vody, tak jsem se osušil, obul boty a nasadil běžky. Pak jsem si na lyžích zaběhal podél nádrže, až jsem se zahřál. No, a pak už to bylo v pohodě. Sundal jsem běžky, přivázal je na kolo a jel domů. Sám pro sebe jsem si to označoval jako "trojboj". Jednoho týdne jsem přijel k nádrži, abych se zase vykoupal a ouha – nádrž byla zamrzlá. A tak jsem musel najít jiné řešení. Nejsem přece blázen, abych kromě lyží vozil na kole také sekeru a vysekával v ledu díru, ne?


Tak jsem to zkoušel v Ohři. Sice jsem se vykoupal, ale nebylo to nic moc. A jak zima postupovala, tak to tam na moc dlouho nevypadalo, voda mi připadala docela špinavá. Došlo mi, že musím najít něco, kde voda proudí a kde to jen tak nezamrzne. A proti proudu, kde je čistější voda. Tak jsem vyrazil vlakem na druhou stranu proti toku Ohře. To správně místo jsem našel u Libochovic pod jezem. A tak po vykoupání jsem běžel domů. Zahřál jsem se po 5 km a dalších 5 km bych si už dokázal odpustit, ale holt to bylo třeba dotáhnout do konce. A tak jsem se jezdil koupat až do jara. Potom jsem asi 4 roky neměl ani rýmu, ani nebyl nachlazený. Takže – jde to – koupat se v přírodě po celý rok. Jen je třeba pravidelnost a nevynechat. Ono to ani nejde, protože se ze zvyku stane nutnost. Ono totiž takové endorfinové opojení je silně návykové. A dny před víkendem už jsem se nemohl dočkat, až se pojedu vykoupat.

 

Pár rad ze zkušeností laického otužilce:

1) Neponořujte si hlavu! V zimě je to jako byste dostali do obličeje ránu pěstí. Vyzkoušeno! Rozhodně nedoporučuji.

2) Vezměte si do vody boty! Nemáte v nohou cit a klidně se postavíte na střep, aniž byste to ucítili. Vyzkoušeno! 

3) Pakliže máte k dispozici nějakého obětavce – hodí se, když vám někdo navlékne ponožky a boty. A taky zaváže tkaničky. Udělat to rukama, kdy pořádně necítíte prsty a nohu máte jako ze dřeva a ona ne a ne spolupracovat, to opravdu není žádná legrace. 

4) Klid a rozjímání, když je člověk sám, jen tak nic nenahradí. I když pak oblékání trvá neeeeeeeeekonečně dlouho a klení nepomáhá. A přemýšlíte o tom,  jaká byla ve vodě pohoda, ale vylézt ven a obléci se, to dá úplně jinak zabrat.

 

Přišel ten čas. Je ta správná doba. Pořádně si užijte zánor! Tj. myslím zanoření/ponoření se. A v klidu a beze spěchu rozjímejte. Stojí to za to!! A opravdu není kam spěchat. A jestli si potřebujete změřit jak dlouho chcete být ve vodě? Počítejte si dechy. V klidu jich dáte do minuty 16. Ta šestnáctka je opravdu úplně všude. A neopustí vás ani ve vodě.



… A voda odnese vše, co má odnést.


DĚKUJEME ZA PODPORU



AKCE

Podhorný Jaroslav sensei

6.-7.10. 2017, NMnM

Ogawa Takeji shihan

16.-17.9. 2017, Hlinsko

Feldenkraisova metoda

26.-28.8., Praha

Gasshuku ČR 2017

5.-9.7.2017, Prachatice

Podhorný Jaroslav sensei

20.-22.4. 2017, NMnM

Ochi Hideo shihan


Bílý Stanislav shihan

17.12.2016, Český Krumlov

Valná hromada

2.11.2016, NMnM

Poláček Martin sensei

30.9. - 1.10. 2016, NMnM

Gasshuku SRN 2016

1.-5.8. , Konstanz

Gasshuku ČR 2016

2.-6.7. , Kadaň

Kata Keikokai

6.-8.5.2016 , Tábor

Ochi Hideo shihan

13.-14.2. 2016, Praha

Akita Shinji shihan 
21.-22.11. 2015, Č. Krumlov

Podhorný Jaroslav sensei

13.-14.11. 2015, NMnM


Pomůcky pro cvičení

Není jedno v čem cvičíte!!

www.kamikaze.cz



Yoshinkan NMnM Copyright © 2011. All Rights Reserved.