Prosinec 2015
Je to docela stresující přijít do nového prostředí, ve kterém je to samý černý pás, míhá se ruka, noha, noha, ruka. Až se člověk bojí, že přijde k úrazu. No a máte se představit lidem, se kterými se pořádně nedomluvíte. Tak takhle jsem přišel do karaťáckého dojo v Tsukubě v Japonsku. Naštěstí tam byla jedna karaťačka, která žila 6 let v USA a nedávno se vrátila, takže ta mi překládala. Řekl jsem, že jsem cvičil 10 let karate a že bych chtěl v Japonsku pokračovat. Vedoucí dojo si mě vyslechli a pak mi řekli, že jelikož jsem v dojo „freshman“ tj. nováček, tak budu po cvičení zametat dojo a to do té doby než se objeví nový freshman, který mne vystřídá.
Moje freshmanovství, tj. zametání dojo mi vydrželo 6 měsíců. Než přišel nový freshman a já jsem povýšil na „starého karaťáckého psa“ :-) a mohl předat to Cháronovo koště někomu jinému. Jsou věci, které v dané situaci nenadchnou, ale s odstupem času poznáte, že měly smysl. A několikaměsíční zametání dojo k tomu patřilo.
Cvičit jsem chodil 2 x týdně od 19:00 do 20:00 hodin. Měl jsem to z práce na kole jen pár minut, takže jsem se v pohodě po cvičení mohl vrátit do práce a pokračovat. To, že se objevilo dojo karate Shotokan pro mě tak výhodně blízko, to je ten princip, kdy, když je žák připravený, tak se objeví učitel. A tady to bylo naplněno naprosto dokonale. Věděl jsem jen, že se jmenuje Masashi Nakajama a že má 6. dan karate JKA. Ještě rok a půl mi trvalo, než jsem se dozvěděl více, tj. k jakému učiteli jsem se to vlastně dostal.
Chodil jsem cvičit s dospělými, samozřejmě, a před naším cvičením cvičily děti. Nejdříve se ostýchaly, ale po několika mých návštěvách mi mávaly a vítaly mě. Myslím, že mě začaly tak trochu považovat za maskota dojo. Ale, bylo to příjemné potkávat někoho, kdo vám dává najevo, že vás rád vidí. Děti samozřejmě nechodily cvičit samy, ale vozily je maminky, které na ně čekaly. Jo, byl jsem maskot a exot v jednom :-), neboť jsem byl jediný cizinec v dojo. Bylo zajímavé vidět, v jakém věku se dá cvičit. Tj. u nás v té době pokud někdo po třicítce cvičil, tak byl dost výjimka. Panu Tamaki, se kterým jsem nejednou cvičil, bylo v době mého příchodu do dojo 75 let. Myslím, že také díky té zkušenosti mi brzy došlo, že cvičení nespočívá v pár letech, kdy je člověk na vrcholu svých sil, ale cvičit se dá celý život. Nejdůležitější je vydržet prvních 5 let. Potom už se jen tak nepřestane.
S panem Tamaki v r. 2003, kdy mu bylo 81 let. To jsme se viděli, myslím, naposledy. Při pozdějších návštěvách v dojo jsem se s ním už nepotkal.
Rozpis na prosinec 2015:
Pojmy – dojo, migi, hidari, yondan, chudan, gedan, te, ashi, tsuki, uchi, uke, geri, yoko, dachi, počítání 1‐10
Procvičení ‐ dachi (musubi, hachiji, heisoku, zenkutsi, kokutsu, hanmi, zenmi, gyaku hanmi), tsuki (choku, oi, gyaku, age, tate), zanshin
Princip hasičské hadice Techniky kihonu na 9.‐7. kyu ČSK JKA Kata bunkai – Heian Shodan a Heian Nidan.