Leden 2017


CESTA ZA NEKTAREM NESMRTELNOSTI


Čas neúprosně běží. Pořád mě ale zajímá hodně věcí, pořád bych toho chtěl hodně stihnout. Co s tím? Přemýšlel jsem o tom v loňském roce a rozhodl jsem se vydat se na Cestu za nektarem nesmrtelnosti.


Řeku Ohři z před lety nahradila, a tady je i říčka možná lichotka, prostě Ohři nahradila Olešenka. Zatímco Ohře u Libochovic byla už poměrně velká řeka, Olešenka je takový větší podhorský potok s vodou, která je i v parném létě pěkně studená. A, s výjimkou stavu po velkých deštích, také s vodou, která je nádherně čistá.


V září 2016 jsem si řekl, že si zopáknu celoroční koupání ve volné přírodě. A jako přidanou hodnotu v pěkně vychlazené Olešence. Od začátku září se proto koupu každou neděli v Olešence. Tj. zanořím se do jedné tůně a počítám dechy. Dýcháme s průměrnou frekvencí 16 dechů za minutu, tak se da podle počtu dechů jednoduše měřit čas. A dýchání je základem energie ať už to bereme z pohledu pránájámy, čchi kungu nebo ki. Zpočátku jsem dával taková vysoká čísla jako 320 dechů, ale poměrně brzy jsem přišel na to, že při tak dlouhé době v chladné vodě dochází k odkrvovaní mozku. Když jsem to konzultoval se Zdíšou, tak mi k tomu řekla něco ve smyslu, jestli mám tolik mozkových neuronů, abych se jich takto zbavoval. Dobračka jedna, to povzbudí. Jasně, že nemám. Tak jsem zkrátil počty dechů na 96. To je 6 minut. 6 minut proto, abych mohl minutu ubrat, až budou drsnější podmínky. 6 minut stačí – to odkrvování mozku opravdu nebylo příjemné.


A tak plynuly měsíce a kromě asi dvojího zamrznutí kaluží žádné počasí, které by vybočovalo ze stereotypu a bylo motivující. Ono nějakých takových +5 °C se už u posunutého vnímání jeví jako teplo. Pokud do toho neprší. To je nepříjemné. Jednou, koncem listopadu jsem běžel kolem Metuje a bylo +7 °C. Měl jsem pocit jako že je hodně teplo. Bylo po deštích, voda zkalená bylo jí výrazně více. A najednou u Černého víru vidím v Metuji nějakého chlapa jak plave. A jen jsem oběhl skálu, tak vidím, že jsem vyrušil z převlékání z plavek dvě ženy. Jedna z nich věku již pokročilého a druhá výrazně starší. A aby toho nebylo málo, tak pár metrů proti proudu se nějaký adolescent brouzdal Metují oděn jen do mokrých bermud. Jóóóóóó, při posunu vnímání teploty je +7 °C opravdu hodně teplo. Ten den jsem při běhu, a to ještě než jsem narazil na ty lidi, přemýšlel o pláži v Melbourne. Když jsem se tam přede dvěma lety dostal jednoho zářijového dne, tak jsem si říkal, že Australané jsou na válení se na pláži nějak vysazení. Později mi došlo, když bylo další dny zataženo a chladno, že to byl výjimečně slunečný den končící australské zimy. Jo, tak stejný pocit jsem měl běžíce podél Metuje – je teplo, tak je třeba vyrazit na pláž, říkal jsem si.


Kdo si počká, ten se dočká. Nikdy si nedávám novoroční předsevzetí. Považuji za frustrující si dávat předsevzetí, z nichž většina nemá dlouhého života. Koupací neděle vyšla na 1. ledna, což mě nepřivádělo do nadšení. Namražené stromy, teplota hluboce pod nulou – konečně ale znovu motivující podmínky. A v Metuji plavoucí ledová tříšť jako bonus.


Jako obvykle jsem seběhl do Pekelského údolí a běžel podél Metuje až do Pekla. Tedy kousek za něj – cca celkem 5 km. A pak mírně chladnout. Svléknout se a do vody. A ochlazovat pumpu, aby neselhala. Tohle nikdy nezanedbávám. A taky smýt pot ze zad a chladit i z druhé strany. Přece jen ten běh zahřeje a je třeba před zanořením zregulovat teplotu.


Tentokrát to bylo velice zajímavé. Balvany ve vodě byly obaleny ledem. A to jak nad vodou, tak překvapivě i pod vodou. Když jsem na ně pod hladinou šlápl, tak to bylo, jako když noha projíždí jílem. Platí vůbec ještě poznatek z fyziky ze 7. třídy o anomálii vody, kdy voda při dně má mít teplotu 4 °C? Nebo jsem byl podveden totalitním režimem? Hmmm, stojíce ve vodě teď to rychle nevymyslím. Za chvíli se začne odkrvovat mozek a nemám tedy příliš času nad tím přemýšlet. Když je nízká teplota, tak je lepší místo dechů počítat mantry. Bylo jich 80. Z vody ven a nejtěžší část operace – obléci se.


Už jsem nedávno myslel na to, že se docela pomalu oblékám, že nepospíchám a netřesu se jako před lety. Pozměněná termoregulace – říkal jsem si, když jsem si zavazoval tkaničky rukou ne sice příliš citlivou, ale pevnou. Rukou barvy vychlazeného krůtího stehna v chladícím boxu supermarketu. Hotovo, zdařilo se, je třeba dobalit věci do ruksaku a co nejdříve vyrazit, abych se zahřál. Vzal jsem do ruky ručník, kterým jsem se před chvílí utíral – byl zmrzlý, což mě rozesmálo. Co plavky? Plavky taky. Šly postavit. A propocená čepice? To prkýnko co z ní bylo šlo lehce přelomit, a tak se vešla bez problémů do kapsy ruksaku.


A teď vyrazit! Klap, klap – známý to pocit citu-necitu - asi tak na úrovni prkýnka na klepání řízků – v nohou. A zahřát se a co nejrychleji domů. Peklo, můstek přes Olešenku a dilema – domů neeeeebo … Jo, dám ještě Dobrošov. Po pár desítkách metrů přechází euforie z toho, že jsem již z dosahu mrazícího objetí Olešenky a že mi za chvíli přestane být zima. A myšlenky – vrátit se a co nejrychleji domů, odbočit a co nejrychleji domů. Všechny cesty najednou vedou domů. A taky – a vydržel bych sám se sebou, kdybych to vzdal? Asi ne. Takže vyběhnout na Dobrošov, když už jsem na to pomyslel. Jde to ztěžka. Po vyběhnutí z lesa spousta slunce a nádherná scenérie. Jizbice, Jiráskova turistická chata na Dobrošově. Spousta slunce a nádherný výhled – jedna strana Orlické hory, druhá strana Hejšovina a Polsko, třetí strana Krkonoše – Sněžka, lanovka na Černé hoře a čtvrtá strana – cesta domů. Sebíhání s Dobrošova přes Lipí – ááááááááá. Chladivý dech Pekelského údolí. Kdo to vymyslel - umístnit mi lázeň do lednice?


Z Pekla stoupání na Přibyslav. A moje skvělé běhací Inov 8. dlouho jsme k sobě hledali cestu, ale není nad ně. Kolena, kolena. Kolena? Kde jsou má kolena? Teď už přece mají bolet a mám to mít až domů jak ta Malá mořská víla co cítila bolest při každém kroku. Kolena nebolí a tak si doběh domů užívám a cestou pomalu usrkávám lahodný nektar nesmrtelnosti.


Jo, jsem na správné Cestě.


Každý máme svoji Cestu. Přeji všem vše nejlepší na té vaší.


1. ledna 2017



DĚKUJEME ZA PODPORU



AKCE

Podhorný Jaroslav sensei

6.-7.10. 2017, NMnM

Ogawa Takeji shihan

16.-17.9. 2017, Hlinsko

Feldenkraisova metoda

26.-28.8., Praha

Gasshuku ČR 2017

5.-9.7.2017, Prachatice

Podhorný Jaroslav sensei

20.-22.4. 2017, NMnM

Ochi Hideo shihan


Bílý Stanislav shihan

17.12.2016, Český Krumlov

Valná hromada

2.11.2016, NMnM

Poláček Martin sensei

30.9. - 1.10. 2016, NMnM

Gasshuku SRN 2016

1.-5.8. , Konstanz

Gasshuku ČR 2016

2.-6.7. , Kadaň

Kata Keikokai

6.-8.5.2016 , Tábor

Ochi Hideo shihan

13.-14.2. 2016, Praha

Akita Shinji shihan 
21.-22.11. 2015, Č. Krumlov

Podhorný Jaroslav sensei

13.-14.11. 2015, NMnM


Pomůcky pro cvičení

Není jedno v čem cvičíte!!

www.kamikaze.cz



Yoshinkan NMnM Copyright © 2011. All Rights Reserved.